Velice dekuji za páteční relaxaci, moc jsem si to užila. Radost a chuť se smát ve mně vyvolával zvuk zvonkohry. Tento skromný nástroj v doprovodu tibetských mís a chřestidel mi spustil řadu zábavných představ a obrazů. Z mořského víru jsem se propadla do jeskyně, kde někdo hrál na krápníky a rampouchy. Ty se následně odlámaly a spadly na jednu hromadu. Pak se zvedly a téměr jednotně pochodovaly do jakéhosi tunelu a jak se ještě motaly, tak občas do sebe cinkly:-) To byl jen začátek, následoval nespoutaný běh zvířat africkou stepí, vítání nového dne s fujarkou na horské stráni, obřad u ohně s šamanem..... a v závěru mi zvonkohra připomněla zimní předvánoční čas, pokojné ticho a klid. Prostě nádhera:-)